cesta

9. července 2011 v 0:22
Tak zacalo to 5.7. cca ve 12 hodin, kdy jsme vyrazili smer letiste. Cestou jsme se stavili jeste rozloucit s jednou babickou, nabrat druhou, ktera s nami jela na letiste a na chate vysadit psa Morise(toho jsme hlidali strejdovi, co byl na dovoleny v Italii). Cesta na letiste sice neni kdo vi jak dlouha, ale jelikoz bylo celkem vedro, tak to nebylo nic moc. Po prijezdu na letiste, jsem sel zvazit kufr, abych se vesel do stanovenych 23kg. Kufr mel 22,7, ale musel jsem tam jeste dat darek pro pribuzne v AUS, tak jsem si jeste prendal budik do prirucniho a bylo to presne 23kg. Pri odbaveni zacalo par zadrhelu, nejdriv mi ten typek rekl, ze letim jen do Helsinek, na coz jsem mu ukazal elektronickou letenku, tak dohledal zbytek a dal na kufr ty papiry s oznacenim letist, kam kufr smeruje. Tak tohle uz bylo vyreseno, ale nasledoval dalsi zadrhel v podobe toho, ze pry mi nemuze dat palubni listek na posledni let Bangkok-Sydney, ze si o to mam pozadat v Helsinkach. Rekl jsem ok, ale nebyl jsem zrovna nadseny.
Takze vsechno tak nejak bylo uz vyreseno az na ten palubni listek, zbyvalo uz jen rozloucit se a jit smer pasova kontrola. Tu jsem prosel vpohode, jeste jsem udelal par poslednich telefonatu a v 17hodin jsem opustil rodnou zemi.
Prvni let byl pohodovy, sedel jsem na cele te trojce sam, cemuz jsem se celkem divil. Za hodinu a pul uz jsme pristavali v Kodani, kde jejich letiste je celkem zvlastni. Pripominalo mi kamenou trznici. Uzka ulicka a kolem hromada obchodu.
Po 2 hodinach cekani jsem tedy nastoupil do dalsiho letadla smer Finsko. Letadlo melo asi 10 minut spozdeni, coz me trochu znepokojovalo vzhledem k tomu, ze jsem mel mit najednou na prestup v Helsinkach jen 40 minut. Takze hned po priletu jsem upaloval smer gate, ze ktereho melo letet letadlo dal. Nejdrive zdrzovala dalsi pasova kontrola a pak jsem teda uz ten gate nasel a tam napsano - new info 23:30, coz bylo asi 10 minut potom co jsem tam pribehl. Ptal jsem se tedy tech pracovniku, co se deje. Oni, ze letadlo bude mit 1-2 hodiny spozdeni. Tak jsem je alespon pozadal o ten palubni listek na posledni let, ten mi vydali a tak jsem mel aspon trochu vetsi klid. Prvni konverzace anglicky, tak byla celkem vpohode. Po pul 12 se opravdu objevili nove informace a to, ze letadlo poleti ve 2:15. Nemel jsem z toho radost, protoze zacala nejistota, abych stihl v Bangkoku dalsi let. Dali kazdemu 8€ voucher na jidlo, jelikoz jsem mel hlad jako blazen, tak jsem hned naklusal asi do jedineho otevreneho kramku s jidlem a dal si bagetu a piti. Po dlouhem cekani skutecne uz okolo 2 hodiny zacali poustet do letadla, tak jsem byl rad a rikal jsem si, ze to teda snad stihnu. Kdyz uz vsichni byli v letadle a letadlo opustilo gate, tak zase meli nakej problem se zavrenim jednech dveri. To se podarilo vyresit, ale ve finale jsme vzletli teda asi ve 3 az. Takze poprve v zivote jsem pred sebou mel dlouhy nocni let cca desetihodinovy. Ze zacatku to bylo vpohode, protoze vedle me sedel nejakej strestenej ozik, ktery byl s rodinou v Evrope na prazdniny. Byl to tak 40letej chlap a vecne tam s tou rodinou na sebe neco pokrikovali. Ale jejich anglictina, kdyz se bavili mezi sebou mi moc nejela. Dostali jsme veceri, pak se pozhasinalo a vsichni se pokusili spat. Chvilema jsem taky usnul, ale prece jen spat v letadle neni 2x pohodlny. Pred pristanim hledal ten druhej ozik, asi syn toho starsiho ponozky, ktery si sundal a jelikoz je hledal po sedadlem, tak ho ten starsi kopnul do zadku a tak se tam asi pul hodiny takhle provokovali. Samozrejmne vsechno same srandicky.
Po priletu do Bangkoku, kdy jsem myslel, ze uz necejtim zadek jsem misto puvodne planovanych 4 hodin rozchozeni a rozkoukani musel upalovat na dalsi let. Konecne jsem mel letet vysnenym Jumbem. Gate jsem nasel, nastoupil jsem. Ale v letadle bylo tak strasne nesnesitelny vedro, ze jsem mel chut vystoupit. Vetsina lidi se stewardu ptala, proc nezapnou klimatizaci nebo tak neco. Oni ze je zapla, ze po vzletu to bude lepsi. To se skutecne stalo, ale nejdriv pul hodiny trvalo, nez jsme sli na start a pak pul hodiny, nez se to zlepsilo. Takze hodinu ze vsech tekl pot a nedalo se poradne dejchat skoro. Let byl opet dlouhej hrozne, ale dalo se to uz nejak prezit. Nicmene Jumbo 747 s British Airways nikdy vic. Letadlo vypadalo stary jak jeruzalem. Nicmene po tech dlouhych hodinach a trochu problemech s vetrem jsme opravdu 7.7. v pul 7 rano pristali v Sydney. Docela jsem byl zvedavej, jestli vubec kufr stihl vsechny ty premisteni a doletel vubec se mnou. Nakonec ano. Takze uz jen prejit pasovou kontrolu a kontrolu toho co se dovazi a byl jsem uz skoro venku. Po chvili hledani jsem i nasel pribuzne a tak jsem byl happy, ze uz jsem v Sydney. Chvilku jsme pak jeste hledali auto a pak vyrazili domu. Jeste pridavam par fotek z cesty a pokracovani priste.












 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama